11. Doporučení pro územní plánování a ostatní rozvojové plány

Základním předpokladem pro udržení současného stavu je vyhlášení a zákonné zajištění ochrany inundačních území. Tato nutnost je primárně považována za rozhodující jen pro Polsko (kvůli chybějícím zákonným předpisům, viz kap. 9), nicméně postihuje více než 80% současné nivy oderského údolí resp. nepřímo přes 70% přirozeného inundačního území. I relativně nezávislá komunální samospráva v Polsku má v současnosti pouze omezený vliv na využívání půdy a stavební rozvoj území ohrožených záplavami.

Tak jako v mnoha západoevropských zemích měla by být vypracována analýza rizik, která by byla jako rozhodující podklad zapracována do všech požadavků územního plánovaní. Dále by měly být v rámci celého povodí zohledněny všechny rozvojové plány ovlivňující režim vysokých vod. To by posílilo trvale udržitelný rozvoj tohoto prostoru po stránce ekologické i ochranářské.
Odra - povodeň v Bohumíně, červenec 1997

Jak už vyplývá z kapitol 7, 8 a 10.1 zůstaly z ochranářsko-ekologického hlediska překvapivě rozsáhlé, cenné lužní lesy dosud zachovány. I když se často koncentrují jen do úzkých pruhů kolem Odry, tvoří přesto skoro nepřerušovaný pás, čímž podporují podstatné funkce biokoridoru. Skoro všechny mapované měkké (01) a tvrdé lužní lesy (02) na volně tekoucím úseku Odry v Polsku a České republice, včetně tzv. přechodných forem (03) a částečně i mezofilních listnatých lesů (04) jsou podle EU směrnice o stanovištích s největší pravděpodobností hodné ochrany. Toto hodnocení se nemění ani při zohlednění existujících poškození v Polsku, a to vlivem vysýchání v erodujícím úseku a vlivem vyrovnané vodní hladiny ve vzedmutém úseku. Uvažované rozsáhlé úpravy toku v rámci programu Odra 2006, včetně výstavby nádrží a narovnávání koryta, vysoce tyto hodnoty ohrožují. Proto doporučujeme, aby všechny plánované zásahy do vodního a přírodního režimu způsobené jakýmikoliv úpravami a ne pouze nádržemi a poldry byly podrobeny důkladnému hodnocení vlivů na životní prostředí. Výsledky tohoto Atlasu mohou přinejmenším dodat cenné záchytné body o rozsahu a kvalitě postižených krajinných celků.

Jako ještě naléhavější se jeví skutečně integrovaný koncept trvale udržitelného rozvoje oderského údolí, ve kterém by už v předstihu měl být pro některá stavební opatření proveden odhad rizik pro životní prostředí (Köppel, 1999). Program Odra 2006 tyto požadavky (ještě) nesplňuje.

Dodnes praktikované lesní a zemědělské hospodařství je rozhodujícím faktorem pro udržení velkých, polopřírodních niv a bude tudíž přinejmenším nepřímo silně postiženo vlivy úprav toku na přírodní režim. Nezanedbatelnou skutečností je dosud relativně nepatrný podíl získávání substrátů v rámci využívání krajiny, čili těžba písku a štěrku v říční nivě. Jestliže se naplněním programu Odra 2006 zlepší plavební podmínky a využití lodí pro dopravu sypaných materiálů bude neomezené, pak lze očekávat i rozsáhlé rozšíření ploch štěrkovišť. Následkem budou nenapravitelné zásahy do krajiny s neodhadnutelnými negativními vlivy na zdroje podzemních vod. Těžba štěrku na Rýnu od roku 1965 a od roku 1990 také na Labi je varujícím a odstrašujícím příkladem.

K zabezpečení existujících hodnot je třeba alespoň zamezit dalšímu poklesu hladiny střední a nízké vody, za současného udržení přirozené nebo polopřírodní vodní dynamiky. Mýcení za účelem zlepšení hydraulických odtokových podmínek by mělo zůstat omezeno na jednotlivá místa. Pro uvážlivé rozhodnutí by bylo třeba nejdříve detailně prozkoumat alternativní řešení jako např. obtokové kanály nebo lokální přeložení ochranných hrází.

Pro smysluplnou a účinnou realizaci evropské sítě chráněných území NATURA 2000 nestačí pouze zajištění, nýbrž je také nutný i rozvoj fungujícího biokoridoru podél celého oderského údolí. Analýza podélného rozdělení vybraných typů lužních biotopů vykazuje právě pro úsek od Ostravy po Brzeg velký deficit nejenom v městských územích, nýbrž i v slaběji osídlených otevřených částech údolí. To platí nejenom pro chybějící lesy, ale i pro otevřené (travní) typy biotopů. Podobně vypadá také situace v úseku mezi ústím Lužické Nisy a městem Schwedt.

Horní úsek má velký význam pro realizaci zlepšené protipovodňové ochrany, a to jak místně tak i pro níže položené úseky. Jestliže vodní hospodářství spojí rozšíření retenčních ploch se zvětšením inundačních území, podpoří tím současně i typické stanovištní podmínky pro nivu. Jak vodní hospodářství, tak ochrana by mohly profitovat společně. Polder Buków, který je právě ve výstavbě, neodpovídá z hlediska ekologického a ochranářského požadavkům na protipovodňovou ochranu únosnou přírodě. Polopřírodní lužní biocenózy na retenčních plochách by měly zůstat zachovány, resp. simulováním záplav by měly být rozvíjeny, tak jak je to v poldrech ležících nížeji po toku. Poněvadž existující poldry jsou velmi zřídka zaplaveny, nabízí se i zde jednoduše realizovatelné velké zlepšení na ploše 4000 ha, kde ještě existují luhům podobné typy lesních biotopů. Lesnické využívání má i tenkrát dobré rámcové podmínky, jestliže se hospodaří v souladu s podmínkami stanovišť a při zohlednění cílů ochrany přírody.

V části stávajících a téměř na všech plochách plánovaných poldrů je omezení zemědělského využívaní nevyhnutelné, a proto je třeba počítat s kompenzací a vyrovnáním. Na polsko-německém hraničním úseku bude ale tato skutečnost rozhodující měrou určovat realizaci zde uvažovaného rozšíření retenčních prostorů. Tyto náklady se však vyplatí vzhledem k omezení povodňových škod.

Již nyní je z celkového přehledu patrno, že plochami poldrů (existujících i plánovaných) vyznačených na fóliích není ještě zdaleka vyčerpán plošný potenciál pro bezkonfliktní rozšíření retečních prostorů. Jak již bylo zmíněno výše, jsou všem luhům podobné a blízké typy biotopů vhodné pro zaplavované plochy, resp. jsou na dlouhodobě zajištěném zaplavování závislé. Nezbytná sanace dlouhých úseků povodňových hrází by neměla být prováděna bez přezkoušení možností pro jejich přeložení. V této souvislosti lze upozornit na všechny typy lesních biotopů ležících blízko hrází na celém úseku mezi Brzegem Dolním a ústím Lužické Nisy.
Odra - Mrtvé rameno s Euphorbia palustris, Nowa Sól

Poslední aspekt se týká již probíhajícího vývoje. Lze očekávat, že díky předloženému akčnímu programu IKSO ke zlepšení kvality vody (Dubicki et al., 1999) dojde v krátké době k účinnému zlepšení podmínek pro oživení limnické flóry a fauny, bude-li realizace tohoto programu tak důsledně prosazována jako na Labi. Výskyt ryb po kvantitativní i kvalitativní stránce (druhová pestrost) se na střední Odře výrazně zvýšil. Ukazuje se, že chybějící nebo přinejmenším omezená průchodnost pro ryby na existujících přehradách bude vážným problémem. Tento problém je možné ale na nejstarších nádržích nad Wrocławí relativně lehce odstranit. Nepatrná výška vzdutí, většinou chybějící využití vodní energie a stále ještě aktivní průtok starými říčními zákruty nabízejí vhodné podmínky. Paušální podpora vodních elektráren, tak jak byla formulována v braniborsko-polském názorovém prohlášení (Załšcznik, 2000) skrývá naproti tomu nebezpečí dalších sporů. Na evropské úrovni se dnes investuje do drahých rybích přechodů nebo obchvatů (viz program Losos 2000 IKSR), jejichž úspěch je vždy jen velmi omezený ve srovnání se strategií, která už od počátku možné nepříznivé vlivy vylučuje. Průchodnost není důležitá jen pro ryby. Převážná část limnické fauny tekoucích vod je na ní závislá. To platí i pro mnoho typických lužních rostlin (viz kap. 1.3).

<< Další strana | Předchozí strana >>