10. Další analýzy a odkazy na využití výsledků

10.1 Ochrana přírody

Pro celé studované území neexistuje dosud žádný integrující systém chráněných území. Výjímkou je oblast od města Krosno Odrzańskie po Szczecin a dále k ústí do Zalewu Szczecińského jakož i vymezený úsek na české Odře. Mezi těmito oblastmi se nacházejí jednotlivá chráněná území rozdílné kvality, která však říční nivu Odry pokrývají jen částečně. Až do roku 2000 je říční niva středem ochranářských cílů pouze v českém CHKO Poodří, polských PK Krzesińském, PK Cedyńském, PK Dolina Dolnej Odry a v německém národním parku Unteres Odertal. V současné době se ale plánují další dva parky krajoobrazowe se stejným zaměřením. Plošně rozložené cenné lužní lesy se nalézají pouze v české CHKO. Mimoto je řada velkých i malých ploch jiných kategorií chráněných území ve vyhlašovacím řízení.

Při vyhodnocování existujících dat se ukázalo, že inventarizace rostlin a živočichů v mnohých chráněných územích je nedostatečná. Částečně byly použity i nesrovnatelné mapovací metody. V Atlasu prezentované výsledky terénního mapování mohou být pro taková území využity jako cenné základní informace pro odborné ochranářské hodnocení.

Zvláštní význam nabývá v této souvislosti směrnice EU o stanovištích (Der Rat der Europäischen Gemeinschaft, 1992). V příloze I dané směrnice je seznam přírodních biotopů, které jsou ve společenském zájmu Evropské unie. Ty mají být zohledněny při výběru oblastí pro evropskou síť chráněných území NATURA 2000. V příloze jsou uvedeny tři biotopy, které se vyskytují také v Atlase.

Typ biotopu "druhově bohaté mokré a vlhké louky" spadá do kategorie 6440 "kontinentální zaplavované louky niv velkých řek" (fytocenologicky Cnidion dubii), typ biotopu "měkké lužní lesy" spadá do prioritní kategorie 91E0 "lužní lesy" (fytocenologicky jsou to Alno-Padion, Alnion incane, Salicion albae). Typ biotopu "tvrdé lužní lesy" spadá do kategorie 91F0 se stejným jménem "tvrdé lužní lesy" (fytocenologicky Ulmenion minoris).

Na seznamu přílohy II směrnice EU o stanovištích je navíc jeden druh ryb, který byl využit jako bioindikátor - piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis).

Srovnání s národními "červenými" seznamy ohrožených druhů (Anonym, 1992; Lusk et Hanel, 1998; Głowaciński, 1992; Witkowski et al., 1999; Zarzycki et KaŸmierczakowa, 1993; Binot et al.,1998; Ludwig et Schnittler, 1996) dává následující výsledek. Z Atlasu, kde bylo použito 10 indikačních druhů rostlin, 8 indikačních druhů ryb a 14 indikačních druhů ptáků jsou:

• v Česku ohroženy 3 rostliny, 5 ryb a 11 ptáků,
• v Polsku jsou ohroženy 2 rostliny, 3 ryby a 2 ptáci,
• v Německu je ohroženo 6 rostlin, 5 ryb a 8 ptáků.

10.2 Protipovodňová ochrana

Informace o přirozených inundačních územích, protipovodňových hrázích a poldrech shrnuté na zvláštní fólii mohou posloužit jako jeden z podkladů pro zpracování plánu budoucího obhospodařování celého povodí. Tyto plány jsou již dnes v českých správách povodí realitou, v Německu budou podle požadavků Rámcové směrnice pro vodní politiku EU (WRRL) zpracovány během několika roků. V Polsku bude toto opatření platit nejpozději po vstupu do Evropské unie.

Poněvadž plánování protipovodňové ochrany je nesnadný proces nalezení shody mezi rozdílnými zájmovými skupinami a postiženými, je vizuální znázornění potenciálních nebo reálných (jako v roce 1997) účinků vysoké vody pro všechny postižené krokem ke konstruktivnímu dialogu. Dosažené, ale jistě ne ve všech úsecích dostatečně přesné vymezení přirozeného inundačního území je nepostradatelnou vstupní informací pro zpracování povodňových rizikových map.

Ne pouze z pohledu na letní povodeň 1997, ale prakticky již od poloviny minulého století je existující protipovodňová ochrana na Odře považována za nedostatečnou. Vývoj úprav toků na jiných evropských řekách ukazuje, že řešení nemůže spočívat pouze ve zpevňování a zvyšování hrází. Nebude proto možné upustit od hledání doplňkových retenčních ploch, tzn. od rozšíření současné nivy. Existující koncepty RZGW ve Wrocławi (Generalna strategia, 1998) to ukazují velice jasně. Při provádění výběru vhodných ploch mohou ekologicko-ochranářská data z mapování biotopů spustit synergetický efekt. Všechny ještě v zahrází zbývající nivní typy biotopů jsou v zásadě vhodné pro polopřirozené zaplavování, které potřebují pro svůj trvale udržitelný rozvoj a zajištění existence.

Podle poznatků autorského týmu a vydavatele ukázala právě letní povodeň 1997, jaké pozitivní účinky může taková extremní záplava vyvolat právě na plochách, které po desítiletí nebyly vysokou vodou zaplaveny. Na podzim 1999 bylo na všech stanovištích tvrdých lužních lesů zjištěno masivní zmlazování. Byl to očividný důsledek blahodárně působícího přísunu vody a živin v roce 1997, který umožnil v roce 1998 vyvinutí semen. Na druhé straně byly zjištěny jen relativně nepatrné a velice selektivně se projevující škody způsobené zaplavením. Týká se to např. celku lužního lesa jižně od Brzegu Dolního, kde došlo následkem zaplavení ke škodám v rozsáhlém komplexu bažinných olšin (06). Tento les leží v okrajové sníženině pradoliny Wrocławské a vyvinul se pravděpodobně (ne bez lesnických zásahů) do dnešní podoby teprve až po stavbě uzavřeného systému protipovodňových hrází.
Odra - povodeň v CHKO Poodří, červenec 1997

10.3 Využívání krajiny, zvláště lesnictví a zemědělství

Rozbor využívání krajiny založený na datech CORINE-LandCover (EEA, 1999) přinesl následující výsledky:

Ze zhruba 3640 km² je

• 2750 km² (76%) využíváno země- dělsky, z toho 660 km² (24%, nebo ca 18% celkového prostoru) jako travní porosty
• 500 km² (ca 14%) lesních ploch, z toho 30% jehličnatých a 70% smíšených lesů,

zbytek se dělí mezi

• 180 km² (ca 5%) mokřadů a vodních ploch (včetně tekoucích) a
• 180 km² (ca 5%) zastavěných a průmyslových ploch.

Poslední dva plošné údaje nelze z důvodů jejich liniového charakteru a velikosti rastru CORINE dat (250 m) považovat za příliš věrohodné.

Zvláště je třeba upozornit na skutečnost, že téměř 50% lesních ploch je podle použitých typů biotopů hodnoceno jako ochranářsky cenných. Jetliže se dále zohlední, že tyto typy biotopů zahrnují pouze listnaté lesy, pak je dokonce 70% všech smíšených lesů (ve smyslu definice CORINE-LandCover) pokryto vybranými typy lesních biotopů. Z tohoto množství se nachází skoro dvě třetiny v současné nivě (Tab.1). Z lesních ploch, které byly přiřazeny vybraným typům, je pouze nepatrný podíl ušetřen hospodářského využívání.

Také je zřetelné, jak uváženě se dosud v typických lužních (pro dané stanoviště vhodných) lesích hospodařilo. Mimořádná zachovalost je rovněž potvrzena rozsáhlým výskytem indikačních druhů ptáků - strakapouda prostředního, luňáka hnědého a luňáka obecného. Lužní lesy na Odře by mohly být zahrnuty do modelových studií nejrůznějších aspektů.
Odra - Průlom hráze u obce Brzeg Dolny, září 1997

Analýza podílu typů biotopů travinných společenstev založena na CORINE plochách travních porostů je vzhledem k rozdělovacím znakům nezřetelná, nicméně podle hrubého odhadu by jejich podíl mohl činit přinejmenším 50%. Předpokladem pro rozvoj typů biotopů travinných společenstev použitých v Atlase je jejich přiměřené extenzivní využívání.

Jaký význam má budoucí lesnické a zemědělské využívání pro udržení nebo dokonce pro rozvoj těchto typů biotopů, nemusí být blíže vysvětlováno.

Jako zvláštní aspekt využívání krajiny říční nivy nelze zanedbat těžbu písku a štěrku, která se v nivě vždy projeví zaplavením vytěžných jam podzemními vodami. Celková plocha těžních jam činí téměř 1500 ha, což je v porovnání s celkovou plochou nivy, a v porovnání s Labem a Rýnem, skoro zanedbatelně malá plocha.

Nápadným dojmem působí rozmístění pískoven a štěrkoven. Zřetelná těžiště leží v území velkých sídelních celků, např. pod velkoměsty Ostrava a Wrocław. Poněkud nižší je koncentrace v okolí velkých měst KoŸle a Opole. Dále jsou to velké zaplavené těžní jámy na venkově dolní Odry u obce Cedynia na úpatí východního úbočí údolí. Menší štěrkoviště jsou na protilehlé německé straně a v neposlední řadě i v oblasti budoucího poldru Buków (s odstupem nejsilnější koncentrace štěrkovišť). Zdejší většinou nedávno vytěžené plochy dosahují dohromady 600 ha. Toto číslo se zakládá na výsledcích terenního mapování. Na aktuálních dostupných mapách je zaznačeno méně než 50% ploch dnešních zaplavených štěrkovišť. Většina existujících štěrkovišť vznikla na zemědělsky využívaných plochách (mimo současnou nivu - pozn. překladatele), kde nebyly zastoupeny žádné významné typy biotopů. Říční vodou (potenciálně znečištěnou) jsou zaplavována zřídka. Tato štěrkoviště neovlivňují nepříznivě přírodu ani nejsou za současné situace potenciálním nebezpečím pro podzemní vody. Zvláštní postavení má oblast budovaného poldru Buków. Téměř 50% budoucí plochy poldru tvoří již dnes zaplavená štěrkoviště.

V souvislosti s umělými vodními plochami by nemělo být zapomenuto na velkoplošné rybníky, které byly založeny cisterciáky. Koncentrují se v prostoru Raciborz a jižně od Ostravy. Tyto částečně více než 300 ha velké většinou velmi mělké nádrže nejsou intezivně obhospodařovány a již dnes jsou významné z hlediska ochrany přírody. Pokud by rybníky (podobně jako v českém úseku) byly postupně vyjímány z intenzivního obhospodařování a byly by převedeny na polopřírodní, tzn. typický nivní vodní režim s občasným vysýcháním, pak by mohly mít vysokou hodnotu z hlediska ochrany biotopů a druhů.
Odra - Povodeň v lužním lese u obce Tarchalice, červenec 1997

10.4 Úpravy toků a meliorace

V přímém vztahu k aspektům protipovodňové ochrany a využívání krajiny stojí všechny aspekty úpravy toků a meliorací. To se týká především klasického vodního stavitelství pro zemědělské účely. Pod heslem meliorace se vodní stavitelství stalo prostředkem k optimalizaci obhospodařování ploch. Ta byla realizována pomocí komplexních odvodňovacích systémů a opatření ke zlepšení odtoků. Tato opatření se zpravidla neomezují pouze na obhospodařované plochy. V Atlase jsou zpracovány a znázorněny dnešní ochranářsky cenné plochy. Naše zpracování tématu dovoluje, aby ekosystémové a prostorové účinky melioračních záměrů byly zavčas rozpoznány.

Do úprav toků musí být také zařazeny podstatné zásahy do koryta Odry. Již předložené koncepty úprav v rámci programu Odra 2006 zahrnují také (vedle staveb přehrad) regulační opatření a využívání vodní energie. Všechna opatření mají závažný, zpravidla negativní, potenciální účinek na biotopy říčního dna i na celou říční nivu.

Srovnání typů lesních biotopů v současné nivě pod nádrží Brzeg Dolny až po obec Nowa Sól ukazuje, že už došlo k určitým změnám ve vodním režimu v bezprostřední blízkosti řečiště. Silné vymílání dna s odpovídajícím snížením hladiny střední a nízké vody až o 2 metry je podmíněno přes 40 roků působícím nedostatkem splavenin pod touto poslední z řady přehrad. Následkem bylo snížení hladiny podzemní vody a méně časté zaplavování přilehlých lužních lesů. Dalším důsledkem byly až do dneška změny působící na vegetaci, které se promítly do celé biocenózy. Proces vysýchání je viditelný na zesílené tvorbě komplexů typů biotopů mesofilních listnatých lesů (04) a přechodných forem mezi tvrdými lužními lesy a mezofilními listnatými lesy (03). Na srovnatelných stanovištích o 50 km nížeji, kde ještě nenastoupila účinná eroze dna, převládají dosud typické lužní lesy.
Odra - výhony pod nádrží Brzeg Dolny

Podobný vývoj se dá pozorovat v lužních lesích jižně od Wrocławi, kde panují velice podobné stanovištní poměry. Kvůli chybějícím záplavám lesů ležících v zahrází (např. poldr Oława-Lipki) zde převládají sušší vývojové typy.

Další, podstatný aspekt úprav toků zahrnuje morfologické účinky na typy biotopů svázané přímo s řečištěm. Nejdelší část Odry je využívána jako vodní cesta. Už sám užívaný název vodní cesta naznačuje, že se jedná o zachování víceméně statických podmínek v plavební dráze. Přirozená morfologická dynamika řečiště je naproti tomu diametrálně odlišná. Poněvadž je Odra od konce 19. století "uvězněna" v neobyčejně silném systému výhonů a koncentračních hrází, nemohou se již více vytvářet otevřené, vegetace prosté písečné a štěrkové náplavy nebo ostrovy. Ztráta těchto stanovišť se projevuje jednak absencí nepřerušovaných doprovodných břehových vrbin a topolin (01), jednak vytvářením tvrdých lužních lesů (02) většinou přímo na okraji řečiště. Udržela se už jen dvě větší dynamická stanoviště primárních společenstev na píscích (11). Ve výhonových polích samotných jsou ale ještě průběžně zachována menší dynamická místa, která využívají dva indikační druhy ptáků - kulík říční a pisík obecný. Lokálně utržené stěny vysokých břehových sedimentů v zazemněných výhonových polích vytvářejí vhodné hnízdní biotopy pro břehuli obecnou. Také z nadřazeného pohledu biokoridoru, mají řeky doprovázející pionýrská stanoviště důležitou funkci pro vzájemné propojení fauny a flory.

V rámci programu Odra 2006 plánované regulační zásahy zahrnují další výstavbu výhonů vedle několika místních narovnání koryta toku (tzv. narovnávání zákrutů). Jak ukazují zkušenosti ze středního Labe, povedou tato opatření k dalšímu snížení počtu dynamických stanovišť a tím i k ohrožení současného stavu vzácných a chráněných evropských druhů.

<< Další strana | Předchozí strana >>